Kenzovo křídlo

Rozsáhlé chodby a obrovská místnost,kde Kenzo přespává.

Přišel jsem do místnosti,posadil se na zaprášenou postel,lehl si,dal si ruce pod hlavu a hleděl do stropu.

Ucítil jsem docela slušné reiatsu,které nepatří hollowovi a okamžitě jsem se tam vydal.

Přinesl jsem ji sem a položil na postel.
"Tsuki ??? Jsi v pořádku ? Promiň...."

Dýchalo se mi líp a po chvilce jsem otevřela oči. "Kde...kde to jsem?" rozkoukávala jsem se kolem sebe. Pak jsem si uvědomila, co se stalo.

"Jsi u Kenza...To jsem já Reito...Na chvilku se mi podařilo vzít zpět kontrolu."

"CO se to tu k čertu děje?"

"Sám nevím...Jsi v pořádku ?"

"Jo je." už se mi nemotala hlava. "Tak ty nevíš, že jsi mě unesl?"

"To ano,ale nebyl jsem to já,prosím neoznačuj mě jako Kenza..."

Probodávala jsem ho pohldem. Co když je to nějaký trik? Neůžu mu věřit. "A jak tedy?"

"Ty jsi mě už snad nepamatuješ...Není se čemu divit..."
Otočil jsem se k ní zády.
"Budeš muset odejít,už ho dlouho neudržím..."

"Co by jsi jako čekal! Snažili jsme se ti pomoc a ty jsi nás odmítl." začala jsem na něho křičet. "A teď chceš abych ti věřila?!"

"Už nebylo jak,držel jsem se od všech dál,abych vám neublížil...A ne nechci,prosím běž..."
Otevřel se tu portál do světa lidí.
Zatnul jsem pěst a byl k ní pořád otočený zády.

Na nic jsem se neptala a proběhla jsem gargantou.

Kontrolu přebral zpět Kenzo.
"Takže ty ještě žiješ smrade ? To bylo naposled,ještě jednou něco takového uděláš a zničím tvou duši..."
Odcházel jsem pryč.
(Přesun)

Prišla som do jeho krídla no nebol tu. Pozvala som sa dnu, hmm má to tu pekné. Našla som čo som potrebovala a usmiala som sa. ... stačí mi sloboda .... Odkráčala som z istotou preč. (Presun)