Lesy a okolie .Lúky a podobne .

"Máš 3 sekundy,aby jsi ji pustil..."
Pomalu jsem šel k nim.

Kopala jsem nohama ve vzduchu. "Pust mě!"

"Toľkí nezvaní hostia."
S preloženými nohami som sedel na najbližšej pouličnej lampe.

Podíval jsem se na něj,ale nebudil u mě žádnou pozornost.
Chytil jsem Omoiovi ruku a zmáčkl.

S úsmevom na tvári Ginovi podobným som ostal hompáľajúc sa na lampe sledovať ďalší vývin udalostí.

Mačkal jsem mu ruku,až se mu v ní zastavil krevní oběh a on ji musel pustit.
Než dopadla na zem tak jsem ji chytil.
"Nevím kdo jsi,ale vytrať se."
Řekl jsem Suki.

Začala jsem kašlat. "Vrátit se? To myslíš jako tam, kde je jsou ti příšery?!"

"Hmmm pravda,zůstaň se mnou,odvedu tě domů,pojď."

"Jsem snad malá holka, která potřebuje držet za ručičku?" optala jsem se ironicky.

Nejdřív si stěžuje,že jsou tam hollow,pak když ji teda chci odvést,tak zas není malá holčička...Panebože...
"Tak jsi běž sama."

"Já? To vy byste měli odejít!"

Sakra...má pravdu...
"Slabá výmluva holčičko !!!"

"To není výmluva! Jděte si tam, kde vás neuvidím!!"

"Se otoč."

Nadechla jsem se, že něco povím, ale nakonec jsem jen vydechla. Založila jsem si ruce na prsou. "Doufám, že tě ti příšery zabijou!" Otočila jsem se a odcházela jsem.

"Taky ti přeju šťastnou cestu."

Držel jsem si ruku.


Kso to je bolest! zakřičim a držim si ruku

"Měl jsi ji pustit a odkrvení tak nebolí..."

Ty šmejde! řeknu a druhou rukou vytáhnu meč a začne ho obklopovat láva.

"Hrabe ti ?"

Ještě jednou tohle uděláš a zabiju tě! zařvu na něj.

Položil jsem sem Suki.
"Drž se od nich dál...Mohla bys přijít k úrazu."
Šel jsem pryč
(přesun)

Než jsem se vzpamatovala byl pryč. "Já a přijít k úrazu?" zasmála jsem se. "Kdyby to měli tak snadné." pousmála jsem se.