Sídlo klanu Kuchiki

Držal som sa čo najviac u nej .
Ako som stále pokračoval no nakoniec som do nej vyvrcholil .
Začal som už pomaly spomaľovať .

Ruku jsem volně nechala znovu spadnout. Zrychleně jsem dýchala. Svaly v těle jsem měla uvolněné.

Ľahol som si vedľa nej a vydýchaval som sa .
Nemal som vôbec slov .
Iba som pri nej v tichosti ležal a pozeral som k nej .

Otočila jsem se na bok a hlavu jsem mu položila na rameno. Oči jsem zavřela a zhluboka jsem dýchala.

Ruku som dal cez ňu .
A počúval som jej hlasné vydychovanie .
Aj keď som pritom dýchal rýchlejšie aj ja .
No už sa to lepšilo .
Rukou som jej trochu prešiel v jej mokrých vlasoch .

Tep jsem měla pořád rychlý. Pořád mi bylo teplo. Přivítala bych něco studeného, ale nechtělo se mi nic dělat. Chtěla jsem být u něj.

Ako bola pri mne mohol som stále cítiť to teplo .
Musel som uznať že nakoniec bolo horúco aj mne .
Začal som ale na ňu jemne fúkať ako predtým .

Zvedla jsem hlavu. Přitiskla jsem rty na jeho. Dlouze jsem ho políbila. Usmála jsem se. Bradu jsem položila na místo, kde jsem ležela. Dívala jsem se na jeho obličej.

Usmial som sa .
"Akosi ... sme sa zadýchali ."
Poviem potichúčky .

"To tedy ano." přitakala jsem.

"A čakala si nakoniec že to takto skončí ?"
Opýtal som sa potichu .

"Abych pravdu řekla, tak ne. Myslela jsem... Ani jsem nedoufala, že k něčemu dojde."

Pohladil som ju .
"No ale neskončilo to tak zle nie ?"

"To rozhodně ne. Je to naopak." usmála jsem se.

Usmial som sa aj ja .
"To som rád ... ale musím uznať horúco bolo aj mne ."

Prsty jsem mu přejela po hrudi. "Cítila jsem to. Mě ještě pořád je."

"Co je divné?"

"Hm... To je tedy divné." řekla jsem s úsměvem.

"No to je ."
Pošteklil som ju po jej holej pokožke . .

"Ááá..." smála jsem se. "Už tak je mi horko. Prosím..."

"Gomen gomen ... "
Zasmial som sa aj ja a ruku som nechal ale na nej .
"Chcelo by to niečo čo by to tu chladilo ."

"Sprcha?" navrhla jsem.