Sídlo klanu Kuchiki

"To znie pekne ... "
Dodám potichu a tiež jemne zovriem jej pery .
A potom som jej dal jemný bozk .

"To bych řekla." položila jsem hlavu na jeho hruď. Prsty jsem zase jezdila po jeho kůži.

"Tak jo no."

Posadil som sa a pozrel som k nej .
"Lenže budeme musieť zájsť pre pomoc do ľudského sveta máme tam ešte kapitánku.:

"Dobře." Vylezla jsem z postele a začala jsem se oblíkat.

Ja som stál už u východu mal som všetko čo som mal mať .

Už jsem byla oblečená. Natáhla jsem se po kataně a připevnila jsem si ji kolem pasu. Ruku jsem nechala na rukojeti. Přišla jsem k němu. "Můžeme jít." Nečekala jsem na odpověď a vyšla jsem ven.

Vyšiel som za ňou a nasmeroval som si to k báne senkaimonu .
"Ideme najprv do sveta ľudí ."
presun

Přišla jsem k domovu. Dveře jsem nechala otevřeny, kdyby Yuta šel za mnou.
Všechno co jsem si chtěla vzít jsem měla u sebe. Byla to jen Katana, tak jsem si nic chystat nemusela.

Ja som dorazil za ňou .
"Tak ako máš všetko ?"

"Asi ano." Otočila jsem se k němu.

Pristúpil som k nej .
"Myslím že prvý deň tam hneď za tebou nebudem môcť ale určite pridem ."
Jemne som ju pobozkal .

Polibek jsem teochu přodloužila. "Snad to přežiju." ruce jsem mu dala kolem krku.

"No tak kto vie či sa tam ešte aj sama nezabavíš viac ."
Pousmial som sa a ruky som jej priložil na jej boky .
Potom som jej dal zasa taký menší bozk .

"Jak bych se tam mohla asi tak sama zabavit víc, hm?"

"No budeš mať viac voľnosti nie ?
A kto vie možno to tak bude ja neviem ."
Usmial som sa .

"Přestaň mít takové myšlenky!" napomenula jsem ho. "Vůbec se mi nelíbí!" zamračila jsem se.

"Gomen ... neboj už niečo také hovoriť dúfam nebudem ."
Povedal som potichu a potom som ju poriadne objal .
"Len vieš ... aj tak sa obávam nech sa ti tam niečo nestane ."

"Nic se mi nestane. Určitě." pousmála jsem se.

Aj tak som ju od seba ale nepúštal .
"Tak to budem dúfať ... "
Pohladil som ju po chrbte .
Potom som trošku prešiel k jej ušku kde som jej šeptol .
"No a keď tam za tebou zájdem tam sa dá vždy niečo dobré podniknúť že ?"
Jemne som jej potom do toho uška zahryzol .

"Jedině když přijdeš." Nevím proč, ale také jsem šeptala. Připadalo mi, jako bych něco pokazila, kdybych promluvila nahlas. Obějí jsem více sevřela.

"Neboj prídem .Učite no asi by si mala vyraziť ."
Obýmal som ju aj ja a aj keď som to povedal nepúštal som ju .

"To asi jo." stejně jsem nic neudělala a stále setrvávala v objetí. Nechtělo se mi.

Ja som sa pousmial .
Na chvíľu som privrel oči no hneď na to som ich otvoril trošku sa odsunul a pobozkal ju .
"Určite to bude všetko v poriadku .
A uteče ti to co nevidieť ."