Sídlo klanu Kuchiki

"Jen trochu. Nemám ani moc hlad." usmála jsem se. Pustila jsem se do jídla.

Po chvíľke som dojedol .
A zobral som si potom čaj .

Usmála jsem se. "Chutnalo?" Dojedla jsem už dávno. Čaj jsem mělo už skéro vypitý.

Ja som dopil .
"Umm áno ,"
Poviem z úsmevom a potom sa na chvíľu poobzerám po miestnosti no ale sedel som .

"Co chceš dělat teď?"

Naklonil som hlavu na stranu .
"Umm ... čo to teraz nechať na tebe ?"

"Zase na mě?" naoko jsem si povzdechla. "Tak dobrá." Přilezla jsem k němu po čtyrech. "Co třeba..." naklonila jsem se k němu a políbila jsem ho.

Toto ma trochu prekvapilo lebo sa niečo také od nej nestávalo často .
Jej bozk som z radoťov opetoval .
"Tak ... niečo také .... rád ... "

"Nekecej." zašeptala jsem. Znovu jsem ho políbila.

Pritiahol som ju viac k sebe .
A v bozkoch som pomaly pokračoval .
No a na malú chvíľočku som na začiatok jej jazýčka zapojil ten môj a hral som sa s ním .

Nepřestávala jsem s hraním. Rukou jsem mu zajela do vlasu. Přitiskla jsem se k němu. "No... kde jsme... posledně... skončili?" ušklíbla jsem se.

"Tak .. pekne ďaleko ."
Poviem a pri bozkávaní sa mierne usmejem .
O niečo viac sa k nej tisknem .
Rukami som prešiel na jej boky .
A jazykom som začal jemne krúžiť .

Chvíli jsem si pohrávala s jeho jazykem. Pak jsem se od něj odtáhla. "Tak to bychom mohli pokračovat..." usmála jsem se. "Samozřejmě jestli budete chtít, vrchní kapitáne."

Bol som stále mierne usmiaty .
"Taj ja by som rád pokračoval Kapitánko Kuchiki ... "

"Ale nechi tě nějak ovlivňovat." řekla jsem.

"Mě taky. Být s tebou... být ti na blízku... cítit tvoji vůni, tvoje teplo..." Prsty jsem mu přejela po ruce. Dívala jsem se mu do očí. Ztrácela jsem se v nich.

"Ja to cítim úplne rovnako ... naozaj neviem či to neprerástlo v niečo viac ."
Pozeral som jej tiež do očí stále som cítil ako ma dokážu očariť .

"Myslím, že ano. Teda aspoň z mé strany..." řekla jsem šeptem.

"No ja si myslím že ..... "
Opýtam sa potichu a nespúšťam z nej oči .
Trochu viac sa k nej priblížim ale tak aby som mal svoju tvár tak pár milimentrou od nej .

"Co si myslíš?" zeptala jsem se. Žaludek se mi svíral, jako bych čekala něco hrozného.

"Možno som to hovoril už dávnejšie ...
Ale v tedy to bolo také trochu iné ... "
Pozerám na ňu zamilovaným pohľadom .
"Nakoniec som zistil že som sa do teba naozaj veľmi zamiloval ... a chcel by som stebou ostať do konca svojho života no nebudem to ešte niekam viac tiahnuť . "

Oddychla jsem si v duchu. Lehla jsem si a hlavu jsem mu položila na nohy. "Do konce života?" odmlčela jsem se. "To zní hezky." Pousmála jsem se.

Pohladil som ju po jej vláskoch a usmial som sa .
"Tak bol by to podľa mňa taký umm pekný koniec ale zároveň začiatok ."
Zasmial som sa .

"Hm... To ano." zavřela jsem oči.