Sídlo klanu Kuchiki

Sídlo klanu Kuchiki je neustále střeženo a obklopuje ho obrovská zahrada s potůčkem,fontánkou a spousty Sakurama.

Klečela jsem na polštáři u stolu ve svém kapitándkém plášti se znakem 6. Popíjela jsem čaj připravený z vylisovaných lístků. Svoji katanu jsem měla položenou vedle sebe.
Všude byl klid. Jen ptáci venku zpívali.

Přišel jsem k sídlu Kuchiki a stráže mě nechali projít.
Zaklepal jsem na dveře.

"Vztupte." usrkla jsem si další doušek čaje.

Vešel jsem dovnitř a klekl si naproti ní.
"Dobrý den Kuchiki-sama."

"Dáte si taky čaj?" optala jsem se.

"Rád."

Svůj hrníček jsem odložila na stůl. Vzala jsem konvičku s čajem a nalíla jsem do hrníčku čaj. Poté jsem ho posunula k němu. "Snad Vám bude chutnat." pousmála jsem se.

"Určitě bude.Nejspíš si říkáte,proč jsem vás dneska navštívil."

"To ano, vrchní kapitáne."

Nahodil jsem vážný výraz,napil se čaje a podíval se na ni.
"Nastal obrovský problém..."
Řekl jsem vážně.

"Obrovský problém?"

"Jo,nejvážnější co jsem kdy ve svém postu zažil...."
Řekl jsem zase s vážným výrazem.
Potom mi začali téct slzy a nahodil psí oči.
"V-v-v mém skladu došlo veškeré jídlo a já jsem už 3 den bez jídla !!!!!"
Položil jsem hlavu na zem.
"Prosím vás máte nějaké jídlo navíc ????"
Pak jsem se zase posadil a nahodil psí oči.

Zrovna jsem se napíjela čaje, když to řekl. Měla jsem co dělat, aby jsem ho nevyprskla. Polkla jsem ho a zakuckala jsem se. Začala jsem se bouchat do hrudi. "Vy jste teda vtipný!" kašlala jsem a smála jsem se zároveň.
Zhluboka jsem se nadechla. "A já jsem myslela, že to je něco vážného."

Nechápavě jsem se na ni podíval.
"Ale to je vážné !"

"Promiňte." postavila jsem se. "Hned řeknu kuchařovi, aby něco připravil." odešla jsem.

Po chlouhé chvíli jsem se vrátila i převlečená z shinigamiho úboru. "Snad vydržíte tak hodinku." vyšla jsem z pokoje ven do zahrady.

"Hai-hai-hai-hai !!!!
Jste moje spása Kuchiki-sama !!!!"
Šel jsem za ní.

"Jste vrchní kapitán. Kdybych nevyhovela dobrovolně, tak byste mi to přikázal." zasmála jsem se.
Dala jsem si ruce za záda. Venku svítilo slunce a vítr téměř nefoukal.

"Počkat...."
Hlavou mi proběhlo jak mě vyhodila 5. jednotka a začal jsem si mnout pěsti.
"Máte to u mě Kuchiki."

"To se nebojte." usmála jsem se.

Hlady jsem sledoval rybky v potůčku a slintal.

"Ani na to nemyslete!" varovala jsem ho.

"Ale no tak...Jedna,nebo dvě vám přece chybět nebudou."
Podíval jsem se psíma očima.

"Jedna rybka bude chybět a budete plavat břichem vzhůru!"

Začalo mi cukat obočí.
"Máte je dobře spočítané ?"