Město Karakura

"To první beru a to druhý mi bude asi trošku jedno."

"Můžeme." usmála jsem se.

Zobral som ju zasa ľachko na ruky lebo bola blísko a zamieril som dotiaľto .

Ruce jsem mu omotala kolem krku a nechala jsem se nést.

presun.

Stále jsem přemýšlela, co se to stalo. Nemohla jsem ničemu porozumět.
Seděla jsem nad knížkou z knihovny. Dlouho jsem neotočila stránku. Uvažovala jsem nad pocity, které jsem zažila při té události.

Nad městem se otevřel Senkaimon a já z něj vypadnul a dopadl až na zem.
Ozvala se obrovská rána,spadnul jsem na opuštěný rodinný dům a úplně ho zničil.
Zůstal jsem tam ležet,neměl jsem sílu se pohnout.

Zvedla jsem hlavu od knížky. Co to je? Měla jsem nutkání vstát a jít tam. To jsem také udělala. Hledala jsem příčinu toho divného pocitu.
Vyšla jsem z domu a vydala jsem se směrem, kterým jsem cítila reiatsu. Po několika minutách jsem se tam konečně dostala k místu, kde obvykle stál dům.
Nechápavě jsem se dívala na trosky domu.

Vylezl jsem ze zřícenin a šel naproti Suki.

"C-co to je?" ustoupila jsem dozadu.

Podíval jsem se na ni.
"Huh ? Ty mě vidíš ?"

Zase jsem ustoupila dozadu. "C-co jsi zač?"

"Nevypadám moc hezky co ?"
Potlačil jsem svou sílu asi na 1 %,aby jsem ji nezabil jenom přítomností.
Přišel jsem k ní blíž.

"A-ani ne." měla jsem sucho v krku. Pořád ten divný pocit trval. Připomínal mi to divné zvíře nebo co to bylo.

"Potkala jsi už někdy takové příšery s otvorem v hrudi ?"

"J-j-jo." vykoktala jsem ze sebe. Zase jsem ustoupila.

"Neboj se,neublížím ti..."
Zase jsem k ní přistoupil.
"Ty jsi s nimi i bojovala že ano ?"

"Možná..." zase jsem ustoupila. Aspoň, že v okolí nikdo nebyl. Nejspíš by si pomyslel, že jsem blázen.

"Výborně...Čekám od tebe spolupráci..."
Prošel jsem kolem ní.
"Pojď se mnou."

"Spolupráci? Co tím chceš jako říct?" jen jsem se otočila.

"Naučím tě jak si s nimi bez problémů poradíš a ochráníš město..."

"Eh?" dívala jsem se na něj s téměř otevřenou pusou.
"Proč bych s nimi měla jako bojovat?" polkla jsem. "A já jsem myslela, že to byl jen sen!" povzdechla jsem si.

"Je to krutá realita..A bojovat nemusíš,ale doufám,že chceš ochránit tohle město a jeho obyvatele."

Chytila jsem se za hlavu. "Tohle se mi jen zdá!" opakovala jsem si dokola. "Co jsi zač? A co si myslel tím, že tě vidím?"