Město Karakura

"Nápodobně." pousmála jsem se. "Ani jsem se nezeptala, jak na tom jsi po tom, co se stalo?"

"V pohodě...Pár dní jsem si pobyl v nemocnici,měl jsem polámaných několik žeber,ale už je to v poho"
Mrkl jsem na ni.

"A proč jsi mi nic neřekl?! Co kdyby se ti něco stalo?!"

"Nechtěl jsem tě otravovat."

"Ty jsi teda případ!" zakroutila jsem hlavou.

"Je to možné."
Začal jsem se smát.

"Příště tě do nemocnice sama dokopu." řekla jsem přísně, i když s žertem.

"To nevím jestli bych ustál."
Usmál jsem se a povyskočilo mi obočí.

"Tak příště kdybys byl tak laskav a budu se tě ptát jestli jsi v pořádku řekni pravdu."
Dělám, jako by nějaké příště bylo. pomyslela jsem si.

"Uvidíme,uvidíme...."

Ta jeho odpověď mě teda dostala! "Já už bych měla jít k domovu." Podívala jsem se na oblohu a všimla jsem si, že už tmavne. Sluníčko už zašlo.

"Radši tě doprovodím,co kdyby tu byly další příšery ?"
Vstal jsem a šel

"Jo a zase skončíš v nemocnici, co? Ale děkuji." usmála jsem se.

Nahodil jsem kyselí obličej.
"Tak pojď už..."

"Hele, jako pokud tě to otravuje, tak chodit se mnou nemusíš."

"Ale to ne ! Tak jsem to nemyslel."

"No jo. Tak už pojď." pobídla jsem ho a vydala jsem se domů.

Vyrazil jsem.

Přišli jsme až před dům. Zastavila jsem se před ním. "Ráda jsem tě zase viděla. A omlouvám se za ty vajíčka."

Přišla jsem zpátky. Zústala jsem nad městem a kontrolovala jsetli je vše v pořádku.

"To nic...Taky jsem tě rád viděl,ale už asi půjdu..."
Vyrazil jsem.

Seděl jsem pořád pod tím stromem.
Podíval jsem se na dlaň.
"Takže zbývá asi hodina..."
Stisknul jsem pěst a díval se na oblohu.
"Promiňte....všichni..."

Našla jsem ho, ale zústávala jsem nehoře. Ani blíž jsem nešla.

Podíval jsem se na ni a usmál se.

Odvážila jsem se přiblížit. "Tak jak ti je?"