Město Karakura

Stále jsem pokračovala v pohybu. Zase po chvíli jsem zrychlila trošičku tempo. Ústa jsem měla pootevřena a zase jsem zrychleně dýchala.

Presunul som jednu ruku na jej chrbát a ako sa pohybovala tá slúžila ako menšie pridržiavanie a ako aj menšie hladenie .
No potom som presunul obe ruky za jej chrbát teda skôr okolo a už som jej odosť viac pomáhal tiež som bol udýchaný .

Trochu jsem se zaklonila. Cítila jsem jeho ruce, tak jsem nechala, aby si popřípadně určil tempo. Prozatím jsem pokračovala v předešlém.

Ja som ho tiež udržiaval len som jej s tým pomáhal cítil som ako sa to už blíži .
Preto som nakoniec o niečo ešte zrýchlil jedna z rúúk jej aj keď ju pridržala jej jazdila po chrbte .

Ramena jsem mu víc sevřela. Zrychlil a já jsem mu v tom nebránila. Přizpůsobila jsem se.

Nakoniec som vyvrcholil no ešte som neprestal tempo som udržal keby chcela teraz spomaliť nechal som to už na nej spomalil som len trochu .

Ještě jsem spomalila a víc jsem se k němu přitiskla. Začínala jsem se vydýchávat.

Ja som ju potom keď sa ku mne pritiskla viac objal tiež som sa vydýchával .
"Nakoniec .... to bolo ako som si predstavoval ... "
Povedal som trocha prerušovane .

"Aby tady... z toho... nebylo něco.. nečekaného." trochu jsem se pousmála.

"Umm ... a čo také ?
Určite ale ... nič zléé ."
Odpovedal som jej .

Už jsem si chtěla lehnout. Jen jsem čekala jestli mě pustí z obětí. "Tak zlé by to nejspíš nebylo."

Pustil som ju po chvíľi .
"No vidííš ."

Lehla jsem si. "No tak záleželo by na tom, jak by jsi zareagoval, že?" Neobtěžovala jsem se s přikrýváním. Pořád mi bylo horko.

Ja som si ľahol vedľa nej .
"No to je tiež pravda .... ale neviem ."

Hlavu jsem si položila na jeho hruď a zavřela jsem oči. "Hm..." řekla jsem pouze. Jeho tělo příjemně hřálo.

Trošku mě s tím zaskočil. Vlastně jsem to začala já, ale nějak jsem o tom nepřemýšlela. "Já... nevím..." zašeptala jsem.

"Já vím... promiň."

Jednou rukou ako na mne trochu ležala som ju začal hladiť .
"To je v poriadku .... len neviem či by som bol dobrý keby tak vo výchove vieš ?"

Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj. Chvíli jsem se jen na něj koukala. "No... ne, že bych tě chtěla urazit, ale tohle by nedopadlo dobře."

"Neboj neurazíš lebo ja sám to dobre viem .
Aj keď som aký som som stále trocha motovidlo že ?
K tomu máme veľa povninností a podobne .
Či niečo iné si chcela naznačiť ?"
Opýtal som sa jej z úsmevom .

"Ne vůbec nic." na chvíli jsem se omlčela. "Jen jsem myslela, že zareaguješ trochu jinak." pousmála jsem se. "Ne, že se mnou budeš souhlasit."

Zasmial som sa .
"Tak ako ale súhlasiť s tým že ako teraz nieje vhodnéé to diaťatko či ako ?"

"Ne, já myslela na to: nedopadlo dobře, že se mnou nebudeš souhlasit."