Město Karakura

"Jako jak?"
"Já myslela, že se napučíš... a třeba... nevím co bys udělal...."

"No to nejspíš jo, ale i jiné věci nás můžou zblížit ne? Ne, že bychom to potřebovali."

"To jo." souhlasila jsem.

Ja som sa k nej posunul a pobozkal som ju .
"Tak čo chce sa ti ísť niekam ?"

"Neměli bychom se vrátit do Seireitei?"

"To bychom asi měli."

Pozeral som stále na ňu .
"No ale nevyzerá to tak že vstávaš .... "
Ja som sa pregulil na chrbáát .
"Sa mi ale nechce .... tss !"

"Mno jo už svtávám." postěžovala jsem si. Posadila jsem se.

Ja som tiež už bol hore a iba som sa na ňu usmial a obliekol som sa .

Oblíkla jsem se taky. Svázala jsem si vlasy do gumičky. Protáhla jsem se.

Pozrel som k nej a prezrel som si ju pohľadom od zhora až dole .
"Umm tak môžme ísť .?"

"Jo, klidně." otočila jsem se k němu.

Ja som ju zobral za Ruku v tom sa otvorila u steny brána .
Zamieril som do nej .
(presun)

Bezcílně jsem se loudal ulicemi. Šel jsem potichu.

Objavila som sa v meste a spievala som si "Tralala" a hobkala som si sem a tam ako blbec.

Pomalu jsem k ní přišel. "To si nemůžete dát na chvíli pokoj?" povzdechl jsem si.

Jako vždy jsem šla po městě s nosem zabořeným v knize. Byl víkend a naštěstí jsme nemuseli do školy. Vždycky jsem jen otočila stránku a znovu se začetla. Na přechodě jsem se musela zastavit, ale kdyby jsem neslyšela pravidelný "tikot" semaforu, tak bych asi nezastavila a šla dál. "Tikot" se zrychlil a lidé mohli bezstarostně projít na druhou stranu ulice.

Hollowa,který mě kdysi napadnul se mi podařilo zabít,po jeho smrti se mi vrátili nazpět síly shinigami,ale zanpakutou jsem už neměl,jelikož ho kdysi zabil hollow ve mě.
Stál jsem na velké budově v modrém kimonu a pozoroval okolí.

Len tak som si hopkala a cítila som asi tri veľké duševné tlaky."Takže aj tu sú zaujímavý ľudia "poviem si sama pre seba.

(jen pro informaci, mluvím na tebe)

(já viem xD ignorujem ťa )