Město Karakura

"Jak myslíš, ale už něco dělej."

Píchl jsem mu pár injekcí. Zastavilo se mu krvácení a stabilizoval se. Poslal jsem gigai pro Tessaie.

Po delší době se vrátili. Přikázal jsem Tesaiovi, aby odnesl Kenza do krámku.

Brána se otevřela vysoko nad městem Karakura. Vyšla jsem z ní a rovnou se šla podívat po okolí.


(vím, že se má čekat 10 minut bo kolik, ale za chvíli mi vypínají net)

Procházela jsem Karakurou. Když tam bylo hodně lidí, tak jsem vyskočila na budovy, abych do někoho nevrážela. Mimo to na budovách byl lepší výhled.
Všude byl klid. Nic nikoho netrápilo a nikdo respektivně hollow nikoho nechtěl pohltit.
Byla tu takmer nuda, ale bavilo mě sledovat lidi pod sebou. Bavila jsem se tím, že jsem odhadovala čím by se mohli živit. Nebylo to těžké většina lidí byli studenti a další většina chodila s kufříkem.

Prešiel som cez bránu senkaimon ako vždy mi to drasticky zníčilo rieatsu no teraz mi to bolo jedno .
Lebo ako som sa dostal na zem začal som vyhľadávať Shiz .

Bylo ráno a studenti střední školy odcházeli do školy. Ti, co měli na pozdější, ještě zůstali doma anebo se loudali po obchodech.
Lidé, co měli na ulicích své krámky (myšleno v domech, podél ulice), měli už otevřeno. Většina z nich je otevírala v šest někteří i dříve a to v pět. Prodejci stáli za pultama a zívali. Chtělo se jim spát. Občas někomu něco prodali a pak zase se opřeli o pult a snažili se neusnout.

Tohle všechno jsem sledovala z výšky. Nikdo mě naštěstí neviděl. Mohla bych dělat cokoliv a nikomu by to nevadilo. Bylo to dobré jen se tak procházet a nikomu nezavazet nebo ho otravovat.

Nakoniec som zacítil závan Shizukineho rieatsu a vidal som sa za ním docela dlho mi trvalo než som sa dostal tam kde bola ona .
Potichúčky som k nej potajmo kráčal .

Nic se nedělo. Nudila jsem se a moc jsem nedávala pozor. Seskočila jsem dolů na cestu. Moc lidí tam nebylo. Nebyla to hlavní třída, kde každý do každého strká. Loudavě jsem se procházela a obhlížela pár obchodů, co tu bylo.

Jéééj musela zoskočiť ?
Zoskočil som za ňou a rýchlejšie som k nej dokráčal ale aj tak potichu potom som ju zozadu objal .
"Prekvapenie !"

Zastavila jsem se, ale nelekla. "Milé to překvapení." pousmála jsem se.

Povolil som z objatia a otočil som sa tak aby som jej videl do tváre .
"Tak ako si sa mala moja ?
Niečo nové sa tu prihodilo ?
Ehm a nenudila si sa ?"

"To víš musela jsem každého odhánět, aby mi dali pokoj. Hlavně zdejší pohlední muži." řekla jsem vážně. Sledovala jsem jeho výraz. Moc dlouho jsem nevydržela vážnou tvář a musela jsem se zasmát.
"Nic se tu nestalo a nuda tu byla."

Dostal som tik do oka .
"Rada ma strašíš ? "
Usmial som sa a potom som ju zobral za ruku .
"Nič zvláštne sa nestalo teda ?"

Zase jsem se zasmála. "Mno jo. Neměla jsem fantezii, jinak bych ti řekla něco jinýho. Ne, nic zvláštního."

"Ty ma vážne rada škádliš ."
Zasmial som sa .
"No aspoň tak teda keĎ tu je kľud pozrieme sa niekam ?"

"Nechci si nechat ujít tvoji reakci." naklonila jsem hlavu na stranu a usmívala jsem se. "Kam bys chtěl jít?" Ulice byla tekmer prázdná. Ale doléhal jsem hluk z hlavní třídy, kde se to stále hemžilo lidmi.

Zobral som ju za ruku .
"Tak kam by si chcela ty ?
Viem že tu býva pekne v parkoch a tak ."

"Tak určitě nejprve někam, kde si můžu odpočinout. A chtěla bych se trošku prospat." zívla jsem.

Zobral som ju teda do hotela .
Kde som nám objednal izbu .
Ja som bol v Gigai preto ma mohly vidieť .
Prešli sme do izby kde som ju uložil do postele .
Ja som si ľahol k nej pokým zaspala potom som vyšiel na balkón kde som dával pozor na mesto .

Vzbudila jsem se. Slunce už bylo vysoko na obloze. Vysoukala jsem se z postele. Pokojem se rozlehlo tiché šustění přikrývky. Tichými téměř neslyšnými kroky jsem přišla ke dveřím, které vedly na balkon. Ramenem jsem se opřela o futra a dívala jsem se na rušné město. Byla pravda, že jsem toho moc neviděla, když jsem nebyla na balkoně, ale nevadilo mi to.

Ja som nespal no Shiz som si nevšimol .
Po ale takých pár minútak som sa otočil a trochu ma miklo keď som ju tam uvidel .
Bol som zamyslenejší preto som sa asi zľakol .
"Umm Ohayo ... "

"Promiň, měla jsem tě upozornit." nevím proč, ale udělala jsem krok zpátky.

Naklonil som hlavu trochu na stranu .
"To je v poriadku umm deje sa niečo ?"
Pristúpil som k nej .

"Ne nic se neděje." Vrátila jsem se zpátky a sedla jsem si na postel. Ani jsem se tu pořádně nerozhlédla. Skřížila jsem kotníky a kolena dala k sobě.