Město Karakura

"To beru." usmála jsem se.

Zobral som ju zasa do náručia a vyšiel som s ňou vom.
Vomku už bola úplná tma a mierili sme na kopec .
"Bola si už v nejakej ?"

"Ne. V lidském světě jsem byla kdysi dávno a s lidmi jsem se moc nesetkala."

Dorazili sme na kopec a pomaly som ju tam položil .
"Tak ja ťa tu prevediem ... "

"Áno, pane průvodce."

pozrel som na ňu a potom som pomaly cúval dozadu .

I když byla tma, dobře jsem viděla ten jeho pohled.

Na tohle se imunita vytvořit prostě nedá! pomyslela jsem si.

Cúval som do hvezdárne .

Šla jsem za ním. Nemusel mi říkat dvakrát.

Prišli sme až hore kde bolo to čím sa pozeralo na hviezdy .
"Pozri "

Přišla jsem k dalekohledu. Měla jsem trošku strach. Netušila jsem, co se s tím dělá.

"Len do toho jedným očkom kukni "

Oko jsem přiblížila ke kukátku. Uviděla jsem hvězdy, Byly vidět lépe než kdybych zvedla hlavu a podívala jsem se na noční oblohu. "To je nádhera!"

(nevím jak jsou ty spešl názvy)

"A připadají, že jsou tak blízko. Stačí jen natáhnout ruku a vzít si je." Podívala jsem se na něj.

Usmial som sa na ňu .
"Tak ja vidím jednu hviezdičku predomnou "

Cítila jsem, jak mi červenají tváře. "Děkuji." špitla jsem.

Jemne som ju chytil za ruku tým som ju priahol k sebe a ona by sa mala vyrovnať .
"Nie ty si teraz už kawaii hviezdička "
Odpoviem a všetko som vždy myslel vážne .

Stála jsem u něho. "Zase mě uvádíš do rozpaků."

"Vážne sa takto do teba takto zamilujem "
šeptol som .

Stále jsem byla červená a nevěděla jsem, co mu na to mám říct.

Ja som jej pozeral zasnene do očí .
Potom som objal a pošepkal som jej do uška .
"Ale ja to myslím veľmi vážne ...
Veď pri tebe človek stratí hlavu rýchlo "

Položila jsem mu hlavu na rameno. "A to je dobře či špatně?"